PLstíme klobouky

Krásná květnová neděle se zdála být ideální pro nějaké to tvoření,

tentokrát jsme se domluvily, že si vyzkoušíme plstit klobouky.

Sešlo se nás asi 5, plus nějaké děti a jeden pes.

Na stolech a na sporáku přistálo plno dobrot na chuť i na posilněnou a mohlo se začít.

Původní odhad 4-5 hodin težké práce se mohl zdát jako přehnaný,

nakonec nám práce zabrala i s úklidem hodin skoro 6. 

Na začátek trochu teorie, ze které mi šla hlava kolem (ta nešťastná matematika, ale myslím, že princip hry jsem pobrala). 

A pak rovnýma nohama do práce. Jako první přichází skládání rouna, paní Kateřina má oči všude a nedopustí nám žádnou "díru" ...a to je dobře. 

Jedna strana klobouku 1 hodina, nám z "chráněné dílny" to trvalo i déle.

Namočit, šoulat...otočit a jde se na druhou stranu.

 

A teď s tím budeš pořád flákat o zem- to Cyrila moc bavilo.

Babička je prostě borec, byla první hotová, a s úsměvem na rtech...

Hotovo.

 Můj výrobek...

Pro Cyrila, jak jinak...

Díky Mileně, díky Kateřině a díky všem......bylo to moc prima...jen nevím, kdy se odhodlám na nějaký klobouk sama doma....asi až poporodu, byla to fakt makačka.

A protože v poslední době se okolo mě plete skoro všude, nachomýtla jsem se ke společnému pletení deky pro nemocného chlapce. Více pletařek se rozhodlo společně  vytvořit deku ze čtverců s příčným pruhem, každá máme zpracovat 2 klubíčka krásné vlny Karisma od Dropsu, to budou 4 čtverce.
Návod jsme dostaly taky k ruce.
Hned jsem se pustila do pletení, ale nejsem moc spokojená, u prvního čtverce jsem to špatně spočítala ( a zjistila jsem to až když byl hotový, že něco nehraje), druhý už vypadá lépe, stejně je trochu neforemný, snad se to sešitím srovná a deka bude hřát i tak.

Setkání pletařek v restauraci Předměstí v Šumperku se moc povedlo. Příjemná sobotní atmosféra plynula v přátelském hovoru a ruce se věnovaly pletení zajíčka pro miminko. Vzájemně jsme se rychle seznámily a představily, hlavně své pletařské a jiné rukodělné aktivity přišly na přetřes.
Co mě hlavně potěšilo, všechny pletařky se ptaly, tak kdy a kde příště? dvě hodinky utekly jako voda.
Takže díky pozvání Mileny, to vypadá na výlet do Postřelmůvku  a to v sobotu 17. května, hodinu snad brzo domluvíme.
Spoluhosté v kavárně (dost bylo i mužů) chvíli koukalo, co to je, proč taháme jehlice a vllnu na stůl, ale za chvíli si nás přestali všímat a snad nás i pojali za "normální".
Kafe i zákusky byly výborné (bounty řezy mňam) a protože jsme hodně štěbetaly i kohoutková voda tekla proudem. Obsluha příjemná a milá, jako vždy.

Tentokrát háček

Protože s rostoucím bříškem se moc dlouho u kolovrátku sedět nedá,

 a ruce by přesto pořád něco dělaly, 

neodolala jsem  této inspiraci

http://swetrydoroty.blogspot.cz/search/label/szyde%C5%82kowe%20kwadraty

a zkouším pro změnu háčkovat vsadku

Šlo to nakonec líp, než jsem původně čekala, 

ale nejsem spokojená s barvami a taky to asi zkusím na menším háčku, 

měl by to být svetr pro Jáju, 

nebo ho prodám...

Hedvábí

Odhodlala jsem se a vkročila jsem na půdu exkluzivních  česanců,
po vlastnoručně praných a česaných různých ovcích z blízkého či vzdáleného okolí přišlo merino s hedvábím od paní Linhartové z Dalinu....www.dalin.cz

Vlasy jako hedvábí, hedvábný dotek.... reklamy kolem nás jsou plné těchto pojmů, ale upřímně, kdo držel osobně v ruce tu jemnou věc, měkkou a pevnou úžasně chumlací a teplou hromádku. Na sluníčku se krásně leskne, trochu mě trápí, protože klouže v ruce, chce se mi příst úplně tenkou nitku, ale ta se mi trhá....no, výzva.