... ze mě asi nebude,
obdivuju ženy, které jsou šikovné
a navíc to umí pěkně sdílet,
že se i nám ostatním chce něco dělat,
zkoušet nové věci...
jako třeba můj nový "objev" Andrea Mowry z Main ze západního pobřeží Ameriky,
je to mladá, krásná, šikovná žena,
která má zajímavý blog......
koupila jsem si od ní návod na zajímavě konstruovaný šikmý šátek,
se kterým jsem měla zajímavé příhody......
od začátku mi bylo jasné, že šátek bude pro mě....
po důkladném (asi 3 minutovém) přemýšlení,
jsem si objednala lace vlnu od Vlněných sester,
která dorazila rychle, skoro okamžitě...(jako vždy)
pustila jsem se neprodleně do louskání anglického návodu
a hned jsem nadhodila,
ráda si pletení vozím s sebou tak nějak všude.....
kdyby byla volná chvilka,
ať to odsýpá,
popravdě, už moc neumím, NEDĚLAT NIC....
pletení jezdilo se mnou... třeba i k vodě...
až jednou... pár dní po návratu z koupání u řeky (asi po 3 týdnech)
jsem začala své pletení postrádat...
a když jsem prohledala všechny kouty a tajné skrýše, bylo jasné,
že někdo si od řeky přinesl zajímavý úlovek....
byla jsem z toho smutná ale jenom chvíli,
pustila jsem se do předení superjemné vlny (18 mic),
kterou mi nabarvila paní Kozová.....
no a pak už jen chvilka ke chvilce....
mezihra s malým velkým problémem s anglickým překladem,
aneb jak důležité může být jedno slovíčko...
a je hotovo....vypráno a napnuto
.... délka úctyhodná
mám ráda ten pocit, když dokončím něco, čemu jsem se věnovala delší dobu,
(v tomto případě 3 měsíce) a těším se na první zkoušení,
super jemný lehký šátek je na světě....
modelka šťastná
barvy podzimní.....
toto pěkně vyšlo....
